Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

The best class 8.C 2 kapitola

21. 03. 2009
0
0
550
Autor
katasek

2. Kapitola

-:: Spíme na hradě Litice::-

 

„ No to je dobrý mě zajímá kdo nás tam odveze“ říkám naštvaně potom co jsme  se dozvěděla, že po škole odjíždíme na hrad Litice. „ No mě teda taky jedeme už zítra tak to budeme muset vymyslet!!“ řekla Terka, když jsme šli ze školy. „ Ale snad si u učitelky můžeme nechat batohy s učením né??“ zeptala jsem se ale odpovědi jsem se dočkala od učitelky. „ No samozřejmě si tu batohy můžete nechat.“ odpověděla a usmála se. Ten úsměv úplně nesnáším.

Druhý den jsme se táhli do školy se dvěma batohy. No byla to hrůza já měla na batohu přivázané dvě karimatky a spacák a batoh narvaný věcmi, aby mi na hradě nebyla zima. Bylo to tak trapné. Stála jsme na zastávce jako, když někam emigruji XD. V autobuse byla Terka. Podala jsem ji karimatku. Šli jsme do školy a jako obvykle dolem a drbali jsme kluky. Můj tajný idol si mě moc nevšímá a proto zkouším nabalovat kluky z naší třídy. Po pravdě se mi už na moji udici chytli dva. A takhle si kecáme až ke škole. Pak u školy se zapojím e do kroužku s Domčou, Lenkou a někdy Luckou nebo Marťou v. Taky si tam podrbeme a pak jdeme do školy . Škola uběhla rychle a my jsme šli na oběd a pak pomalinku na nádraží. Došli jsme tam včas. Jeli jsme směrem Potštejn a pak pěšáka do Litic. Cesta to byl  Fuj úplná dřina. Už jsme upadala únavou. Když jsme byli pod hradem a já se koukla na ten velkej kopec co nás ještě čeká málem jsem se skácela. Ale vyšla sem to. Když jsme se ubytovali tak jsme šli na malou prohlídky hradu. Vrátili jsme se a skoro všichni jsme potřebovali na malou, jenže záchodky tu nebyli, byli tu jen kadiboudy. Byly až za zdí hradu skoro jako v nějakém pralese. Když sem tam šla něčeho jsem se lekla a utíkala nahoru. Pak nás tam šlo asi 6 a stejně jsme byli posraný strachy. myslím, že to byla Míša, Káťa, Terka, Terka, Papy a já. Bylo už hodně hodin a nás učitelky zahnali do hradu a do spacáku. Spali jsme v místnosti kde jsme byli asi jenom asi čtyři holky a jinak samí kluci. Byla jsem tam já, Terka, Marťa, Ája, Paty. Kluci se jako obvykle začali rvát. Učitelky tam na nás byli asi dvakrát, ale pak je to asi přestalo bavit tak asi usnuli. My jsme celou noc spali s rozsvíceným světle a to mě fakt vytáčelo, protože já usnu jenom při tmě. Spala jsem vedle Patrika a Terky. Patrik už spal a my jsme m u dávali na ruku chleba, kterým se tam házelo a pak se probudil a vzal mi mobil. Když všichni usnuli a já nemohla zabrat, tak sem slyšela takový šeptání. Otočila jsem se směrem k Terce, která už chrněla a co nevidím. Marťu jak se cukrují s Jirkou. Já dostala takový výtlem. No pak jsem musela dělat jako že spím, protože oni si chtěli dát pusu na dobrou noc, ale to jim překazila Paty. No tak s toho asi nic nebylo. Paty a Marťa usnuli a já s Jirkou jsme nemohli spát a tak jsme klábosili. Naše tokám í přerušilo chrápání. S Jirkou okamžitém výbuch smíchu. Byl to Nechva, chrápal jako když jede míchačka s cementem.  byli jsme vzhůru asi do půl pátý. Pak jsme usnuli, jako když nás do vody hodí. Probudil mě rachot. všichni už vstávali. z Terky vyprávění jsem se dozvěděla že se probudila chvilku po nás když jsem šli spát. Byli jsme oba ospalí, protože  bylo teprve sedm a my jsme už museli vstávat. Všem jsem pak vyprávěli jak Nechva chrápal. Né jako Petře aby sis myslel že tahle kapitola, že si chci z tebe udělat legraci. Pak jsme posnídali a museli jsme si jít odmakat spaní. Hrabali jsem trávu a další půlka šla sbírat  šutry. Hrabání mě vůbec nebavilo. Byla to nuda. Pak když jsme měli  oběd a po obědě hurá domů. Hrozně jsem se těšila, až se umyji vlasy. Měli jsme rychle sbaleno a pomalu jsme odcházeli. Už jsme se netáhli takovou dálku ale jeli jsme z nádraží z Litic. Když jsem dorazili do Chocně, tak jsme si šli pro batohy a hurá  na busík. Už jsme byli u školy a Terka hodila Lamu. Učitelka se hnedka starala jestli jí nic není. A to je konec našeho slavného výletu. Nikdy nezapomenu  na toho netopýra, kterého sem se bála a on tam furt lítal. \"\"
Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru